V roce 1895 uzavřel v Praze ing. Josef Uržidil (* 7. ledna 1854 Šipín, okres Plzeň-sever), železniční úředník a technický vynálezce, sňatek s vdovou židovského původu Elise Metzelesovou (* 1854 Praha; provdaná Steinitzová), která si z prvního manželství přivedla již sedm dětí. Jejich jediný společný syn Johannes se narodil 3. února 1896 v pět hodin ráno v přízemním bytě v Krakovské ulici č. 30/3 (Praha II) a při jeho porodu asistoval lékař a básník Hugo Salus (1866 – 1929); pokřtěn byl jako Johann Nepomuk Josef Adolf v nedalekém kostele sv. Štěpána. Maminka pocházela z kupecké rodiny a měla obchod se střižním zbožím. Dědeček z otcovy strany Johann Nepomuk byl venkovským učitelem a nakonec působil jako vrchní učitel v Boru u Tachova, napsal učebnice počtů, vlastivědy a mluvnice, hrál na varhany a na housle; pradědeček Joseph byl rolníkem v Holýšově a pradědeček Wenzel Heinl, otec jeho babičky Barbary, byl chirurg a pracoval jako lékař a porodník v Bezdružicích.
7. ledna 1900, ještě než byly Johannesovi čtyři roky, zemřela jeho matka.
V roce 1901 se s otcem a nevlastními sourozenci přestěhovali na Královské Vinohrady, Lužická ulice č. 3.
Zapsán na německou obecnou školu na Vinohradech; stěhování do Balbínovy ulice č. 6.
29. května 1904 se otec podruhé oženil, vzal si nymburskou Češku Marii Mostbeckovou (* 1864 Nymburk); rodina bydlela v Praze na Žižkově, Husova ulice č. 32; Johannes navštěvoval obecnou školu na Žižkově.
Zapsán na novoměstské německé státní gymnázium, Na Příkopě č. 16.
Stěhování na Žižkov, Orebitská ulice č. 13.
Stěhování do Havlíčkovy ulice č. 33, Žižkov (dnes Řehořova).
Urzidil začal publikovat v denním tisku a časopisech, první verše uveřejnil pod pseudonymem Hans Elmar v Prager Tagblattu, Nr. 2 (12.1.1913) a Nr. 32 (17.8.1913).
Maturita na gymnáziu.
Na podzim začátek studia na filozofické fakultě pražské německé univerzity – zapsal si germanistiku, slavistiku a dějiny umění.
V tomto období se stal členem literární společnosti, která se scházela v kavárně Arco (F. Kafka, M. Brod, F. Werfel, E. E. Kisch, O. Baum, F. Weltsch, E. Weiß, K. Brand ad.).
V letech 1915 – 17 se seznámil s malíři Václavem Špálou a Vlastislavem Hofmanem, jejich prostřednictvím pak s Rudolfem Kremličkou, a navštěvoval je v jejich ateliérech.
Vojenská služba v c. k. rakouské armádě: na podzim 1916 narukoval do Rumburku, od roku 1917 sloužil u zásobovacího útvaru ve skladišti v Praze-Holešovicích; zde se seznámil s nakladatelem Jaroslavem Topičem.
V té době již mohl opět pokračovat ve studiu, stýkal se s Werfelem, Kafkou, Brodem a Baumem. 17. března 1917 zemřel v Praze na souchotiny Karl Brand.
Koncem roku 1917 připravoval spolu s brněnským vydavatelem Leo Reissem koncepci nového literárního měsíčníku Der Mensch.
Urzidil spolurediguje brněnský měsíčník Der Mensch (vydavatel Leo Reiss) a publikuje zde mj. své překlady z díla Otokara Březiny. Spolupracuje s redakcí Prager Tagblatt a předními expresionistickými časopisy: Der Anbruch (Vídeň), Die Aktion (Berlín), Der Friede (Vídeň) a dalšími.
30. března byla zahájena první výstava skupiny Tvrdošíjní ve Weinertově galerii; někdy v době krátce po skončení této výstavy navštívil Urzidil v doprovodu Jaroslava Topiče poprvé malíře Jana Zrzavého v jeho bytě ve Šporkově ulici č. 320/10.
Od června t. r. počátek vážné známosti s Gertrudou Thiebergerovou (* 20. července 1898 Golčův Jeníkov).
V říjnu končí vojenskou službu.
V Die Aktion vyšla jeho stať o výstavě Tvrdošíjných Junge tschechische Kunst.
Ukončil svá studia na univerzitě a od 15. listopadu začal pracovat jako překladatel na tehdejším Úřadu zmocněnce Německé říše v Praze.
Vychází jeho první básnická sbírka – Sturz der Verdammten (Verlag Kurt Wolff, Leipzig 1919).
Od tohoto roku se Urzidil stal úředníkem německého vyslanectví v Praze, pracoval jako referent pro tiskové záležitosti (Pressereferent der Deutschen Gesandtschaft).
1920 – 22 spolupracoval s časopisem Die Dichtung, vydávaném Wolfem Przygodem a nakladatelstvím Gustava Kiepenheuera.
V létě cesta na Slovensko a Podkarpatskou Rus (Brno, Bratislava, Košice, Užhorod, Vysoké Tatry – Štrbské pleso).
V prosinci Urzidil Zrzavému pomohl při sestavování dopisu pro Paula Kleea – pozvání k účasti na první společnou poválečnou výstavu českých a německých umělců a 17. prosince pak dopis P. Kleeovi osobně odeslal.
V prosinci vyšla v revui Veraikon Urzidilova studie Jan Zrzavý. Pokus analyse jeho díla (překlad Emil Pacovský).
Začátkem ledna Urzidil převzal poštovní zásilku s 10 kresbami Paula Kleea pro III. výstavu Tvrdošíjných.
23. ledna věnoval Zrzavému strojopis svých čtyř básní v českém překladu Alfreda Fuchse.
Cesta do Berlína: stává se korespondentem Berliner Börsen-Courieru; se Zrzavým u nakladatele Gustava Kiepenheuera v souvislosti s jeho ilustracemi ke knize Francis Jammes: Clara d'Ellébeuse (v souvislosti s hospodářskou krizí se vydání knihy v Německu nakonec neuskutečnilo).
Na podzim 1921 vychází se zpožděním kniha – Karl Brand, Das Vermächtnis eines Jünglings (Ed. Strache Verlag, Wien–Prag–Leipzig, 1920), kterou připravil k vydání již v minulém roce – čekalo se na předmluvu Franze Werfela.
V prosinci byl Urzidil jmenován tiskovým radou německého vyslanectví v Praze (Pressebeirat der Deutschen Gesandtschaft), kterým pak zůstane až do roku 1933.
Na přelomu roku opět pobyt v Berlíně, mj. návštěva u G. Kiepenheuera.
4. ledna předčítal ze svého díla u nakladatele Ernsta Rowohlta v Berlíně.
V neděli 4. dubna uzavřel na Staroměstské radnici v Praze sňatek s lyričkou Gertrudou Thiebergerovou, dcerou pražského rabína prof. dr. Karla Thiebergera a sestrou spisovatele a náboženského filosofa dr. Friedricha Thiebergera. Oficiálními svědky na svatbě byli Jan Zrzavý a legační sekretář německého vyslanectví dr. Heinrich Stephany. Manželé se nastěhovali do Vinohradské ulice (dnes Prvního pluku) v Karlíně (k pí Bauerové). V dubnu svatební cesta do Výmaru (mj. Erfurt); v létě cesta do Itálie (Benátky, Padova, Ferrara, Bologna, Florencie, Verona).
Na jaře t. r. koupil Urzidil pro svého otce domek v Bezdružicích u Konstantinových Lázní č. 118 (dnes Plzeňská ul.); 24. prosince zde Josef Uržidil zemřel. Teprve po jeho smrti se Urzidil dozvěděl, že má ještě jednoho nevlastního sourozence.
V článku pro Berliner Börsen-Courier referoval o výstavě Tvrdošíjných a mj. také poprvé o díle Maxima Kopfa.
Stal se členem zednářské lóže „Harmonie“.
Nová adresa: Praha II, Podskalská 333 (u p. Nešetřila).
3. června zemřel v sanatoriu v Kierlingu u Vídně Franz Kafka; osm dní po jeho pohřbu promluvil Urzidil za nejmladší básnickou generaci na smuteční slavnosti konané na jeho počest v pražské Kleine Bühne.
Nová adresa: Karlín, Palackého č. 75 (dům Gertrudy Spirkové), (dnes Křižíkova).
V létě: cesta podle Rýna jižním Německem, návštěva u Kiepenheuerových v Postupimi; v říjnu: Paříž, Štrasburk, Chartres.
Na vyzvání Karla Čapka se Urzidil na jaře 1925 stal členem českého Penklubu.
V létě cesta do Itálie (Viareggio).
7. října zahájil Urzidil v Berlíně (po oficiálním proslovu vyslance Kamila Krofty) výstavu Jana Zrzavého v galerii Herwartha Waldena Der Sturm, pro kterou napsal úvodní text do katalagu; zahájení se osobně zúčastnil i Zrzavý.
Pražské nakladatelství Aventinum vydalo knihu Francise Jammese Klára d'Ellébeuse s reprodukcemi Zrzavého původních ilustrací.
V lóži „Harmonie“ Urzidil dosáhl stupně „Mistr“.
V zimě pobyt v Bezdružicích, konec roku tráví manželé v pařížském ateliéru Jana Zrzavého.
Urzidilova cesta po Francii – Paříž, Orléans, Tours, Poitiers, Angouléme, Hendaye, Pau, Lourdes, Toulouse, Carcassone, Narbonne, Montpellier, Nîmes, Arles, Avignon, Orange, Lyon.
Cesta do Itálie (Řím, Sicílie, Sorrento).
Cesta do Francie (Paříž, Juan Les Pins).
V létě začal Urzidil spolupracovat s revuí Musaion, kterou vydával O. Štorch-Marien.
Cesta do severní Itálie a Tyrol (Benátky, Padova, Vicenza, Verona, Brixen).
Osobní seznámení s prezidentem Tomášem G. Masarykem a Edvardem Benešem.
V tomto roce přijal Urzidil z pracovních důvodů německé státní občanství.
Cesta do Francie – Štrasburk, Paříž, Remeš a také Bretaň (La Baule).
V Berlíně vyšla jeho druhá básnická sbírka – Die Stimme.
V létě pobyt v Gmündu.
První vydání jeho knihy Goethe in Böhmen (Verlag Dr. Hans Epstein, Wien–Leipzig 1932).
12. března se Urzidil zúčastnil slavnostního shromáždění, které u příležitosti 100. výročí Goethova úmrtí uspořádala česká část Karlovy univerzity.
8. května pronesl projev na slavnostním odhalení pomníku J. W. Goetha od Huga Lederera v Teplicích a 15. května při odhalení Goethova pomníku od Williho Russe v Mariánských Lázních.
Urzidil byl také mezi průvodci Gerharda Hauptmanna při jeho návštěvě Prahy v říjnu t. r.
Sám v Itálii (Florencie, Perugia, Assisi, Todi, Gubbio, Verona, Vicenza), s Trudou v Zell am See.
Od tohoto roku Urzidilovi s každoroční pravidelností pobývali v letních měsících v Josefodole, části obce Zvonková (Glöckelberg) na Šumavě.
Koncem roku byl Urzidil zbaven části svých pracovních pověření na německém vyslanectví.
V lednu 1934 dostal Urzidil oficiální výpověď a v únoru opustil německé vyslanectví; vůbec poprvé se tak ocitá bez stálého zaměstnání.
Stal se redaktorem lóžového časopisu Die Drei Ringe a publikuje zde celou řadu svých příspěvků.
Léto trávili Urzidilovi v Josefodole; 10. listopadu byla oběma udělena domovská příslušnost v obci Zvonková.
Počátek Urzidilovy spolupráce s bratislavským časopisem Forum.
Podnikl přednáškovou cestu (Curych, Luzern, Bern, Ženeva, Basilej).
V létě opět v Josefodole. Na základě domovského práva ve Zvonkové získal na podzim znovu čs. státní občanství a 27. listopadu čs. cestovní pas pro sebe i pro manželku.
Pracuje na rukopisu Goethe und die böhmische Welt, přepracované a podstatně rozšířené podobě knihy Goethe in Böhmen (273 stran), která se měla stát jeho habilitační prací na univerzitě.
Počátek přátelství s ing. Vladislavem Pajdlou, ředitelem nakladatelské části Orbisu.
V létě pobyt v Josefodole, podnikl dobrodružnou cestu do Pasova.
V tomto roce zemřela jeho nevlastní matka Marie roz. Mostbecková.
Vyšly knihy: Wenceslaus Hollar. Der Kupferstecher des Barock (Verlag Dr. Rolf Passer, Wien–Leipzig) a Zeitgenössische Maler der Tschechen – Čapek, Filla, Justitz, Špála, Zrzavý (Forum-Verlag, Bratislava).
Stal se „Stoličním mistrem“ pražské zednářské lóže „Harmonie“.
V létě poslední pobyt v Josefodole.
Vyšel český překlad jeho hollarovské monografie: Václav Hollar. Umělec, vlastenec, světoobčan (Orbis, Praha).
Urzidilovi se přestěhovali na Královské Vinohrady do Fochovy (dnes Vinohradská) ulice č. 158, jejich sousedy byli manželé Josef a Jarmila Matoušovi.
V létě cesta do Vysokých Tater.
Lóže „Harmonie“ byla svým „Stoličním mistrem“ uspána a dočasně rozpuštěna.
V tiskárně nakladatelství Orbis byla rozmetána dokončená sazba Urzidilova bedekru Führer durch die Tschechoslowakische Republik, Orbis-Verlag, Prag 1939.
30. června opustili Urzidilovi nočním vlakem Prahu a 1. července (výjezdní razítko v cestovním pasu: Velešín / Kaplitz) Protektorát Čechy a Morava; přes Itálii cestovali do Anglie lodí „Christiaan Huygens“: 2. srpna v Southamptonu, následoval Londýn; o několik týdnů později se usadili v malé vesničce Viney Hill v Gloucestershire.
15. ledna 1941 odjeli Urzidilovi z Viney Hill do Londýna (první Urzidilovo osobní setkání s básnířkou Bryher, která velkoryse financovala již jejich cestu do Anglie). 30. ledna vypluli z Liverpoolu na palubě lodi „Georgic“ do New Yorku, kde přistáli 12. února. Od 19. února bydleli v podnájmu u Gertrudy Bolandové v horním poschodí dvougeneračního domku na adrese: 32–51 81st Street, Jackson Heights, L. I., New York.
Po letech se setkává s Carlem Zuckmayerem.
1. června přijel do New Yorku malíř Maxim Kopf.
V Londýně vyšlo nové přepracované vydání jeho hollarovské monografie v angličtině: Hollar. A Czech Émigré in England (Czechoslovak, London). Tvorba J. Zrzavého byla nacisty zařazena mezi „zvrhlé umění“ a malíř nesmí vystavovat.
Počátek Urzidilovy spolupráce s Yvanem Gollem a časopisem Hemispheres (New York).
Pobyt v Tannersville v domě Fritze Kahna; návštěva u manželů Gaertnerových v Kanadě.
Dokončil a vydal knihu o dětství Adalberta Stiftera – Der Trauermantel. Eine Erzaehlung aus Stifters Jugend (Verlag Friedrich Krause, New York), na níž pracoval ještě na Šumavě a pak i během pobytu ve Viney Hill v Anglii.
V těchto letech si přivydělává svým kožedělným řemeslem: váže knihy a vyrábí dekorativní užitkové předměty z kůže. Stýká se opět se sochařem Bernardem Rederem, s nímž se seznámil v Praze a nyní žije v jeho sousedství.
16. dubna získali Urzidilovi americké státní občanství.
V létě pobývali u Maxima Kopfa a Dorothy Thompsonové na jejich farmě v Twin Farms ve Vermontu, později opět také u Fritze Kahna; ve Vermontu se znovu setkali s Carlem Zuckmayerem.
20. září obdržel Urzidil zásilku grafiky od prof. Matouše, která mj. obsahovala kresbu Jana Zrzavého: Podobizna Gertrudy Thiebergerové, 1919.
Leden – na dva a půl měsíce upoután na lůžko: problémy se srdcem následkem přepracování.
Napsal text pro výstavní katalog posmrtné výstavy Hugo Steinera-Prag v New Yorku.
V květnu pobyt na Twin Farms ve Vermontu; v červenci pobyt u manželů Gaertnerových v Kanadě.
V létě u Kopfa ve Vermontu.
6. dubna zemřel ve Výmaru Gustav Kiepenheuer; 23. dubna se Urzidil o jeho smrti dočetl v novinách a kondolencí k jeho úmrtí obnovil korespondenci s Noou Kiepenheuerovou, která pak pokračovala až do konce jejich života.
29. dubna zemřel v Heidelbergu Oskar Schürer, s nímž si Urzidil od r. 1946 opět dopisoval.
V létě u Kopfa ve Vermontu.
Jan Zrzavý byl zbaven profesury, jeho dílo bylo prohlášeno za nerealistické a formalistické a až do roku 1955 nevystavoval.
15. března 1950 se Urzidilovi přestěhovali do vlastního bytu ve 20. poschodí domovního bloku na Long Islandu, adresa: 83–39 116th Street, Kew Gardens 18, New York, Virginia 7-8066.
Návštěva Gertrudiny sestry Nelly u Urzidilových.
V létě u Kopfa ve Vermontu.
Přibližně někdy v této době se Urzidilovi písemně ozval jeho nevlastní starší bratr Alois Ziederer (* 31. října 1878 Ošelín u Tachova – † 9. července 1951 Schlicht), narozený z nemanželského vztahu Josefa Uržidila s Elisabeth Marií Ziedererovou (* 14. září 1855 Mariánské Lázně – ?). Ziederer se stal zahradníkem (Černošín, Liberec, Blatno, Nový Dvůr, Hartenberg), od r. 1901 pracoval na hartenberském panství hraběte Auersperga v Ústí nad Labem, nakonec byl až do r. 1945 vrchním inspektorem a vedoucím zahradnického úřadu města Ústí. V červnu roku 1945 odešel s dcerou do Schlichtu u Ambergu v západním Německu, kde pak i zemřel. Tyto nové skutečnosti Urzidil použil v povídce Stief und Halb (1956, česky Nevlastní, in: Hry a slzy, Odeon, Praha 1985; E. Ziedererová se v povídce jmenuje Alžběta Forstnerová).
V dubnu Urzidil nastoupil do rakouského oddělení Voice of America jako „radio script writer“ a „radio information specialist“.
V září pobýval ve Vermontu u Kopfa; navštívil Boston, Cambridge, Concord a Salem.
V létě se obnovila Urzidilova vzájemná korespondence s Hermannem Kasackem.
V srpnu byl Urzidil v rámci maccarthyovských čistek propuštěn z Voice of America.
Září – říjen: 1. Urzidilova cesta do poválečné Evropy – Anglie: Londýn, Windsor, Stratford, Gloucester, Viney Hill, Bristol, Salisbury, Stonehenge; Německo: Frankfurt, Darmstadt, Solingen, Elberfeld, Brémy, Hamburk, Kolín n. R.; Švýcarsko: Curych (setkání s Bryher), Basilej, Bern (výlet do hor s Hansresem Jacobim); zpáteční let z Londýna přes Island a Labrador. Po návratu byl znovu přijat do Voice of America, ale již pouze jako externí spolupracovník („free lance writer“).
V létě u Maxima Kopfa a Dorothy Thompsonové ve Vermontu; později v Montrealu u Gaertnerových.
V srpnu opět u Kopfa ve Vermontu.
V Německu poprvé vychází jeho povídkový román Die verlorene Geliebte (Langen-Müller Verlag, München).
Září – říjen: 2. Urzidilova evropská cesta – Anglie, Holandsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko (setkání s Hansresem Jacobim, Carlem Zuckmayerem a Bryher). Za román Die verlorene Geliebte obdržel švýcarskou Cenu Charlese Veillona.
Urzidil byl jmenován členem korespondentem Adalbert-Stifter-Institut des Landes Oberösterreich v Linci.
7. července tohoto roku zemřel na Twin Farms ve Vermontu Maxim Kopf; Urzidil zde navštívil přítelův hrob.
Červenec – srpen cesta po Kalifornii (San Francisco, Yosemitee, Sacramento).
Těžké onemocnění Gertrudy Urzidilové, při němž hrozilo, že zcela oslepne (šedý zákal postupně na obou očích, komplikovaný vrozenou cukrovkou): v září se podrobila první úspěšné operaci, v listopadu 1961 pak druhé.
Někdy v této době získal Urzidil monografii Dalibora Plichty: Realist der inneren Sicht. Maler Jan Zrzavý, Artia, Praha 1958.
Změna adresy: Apartment 6-E, 83–39 116th Street, Richmond Hill 18, New York, Virginia 7-8066.
V prosinci byl Urzidil rakouským spolkovým prezidentem jmenován profesorem h. c.
5. září – 17. prosince: 3. Urzidilova evropská cesta – Izrael, Řecko, Francie, Německo a Rakousko (celkem 57 autorských čtení, přednášek, rozhovorů a rozhlasových vystoupení v 35 městech). Zvolen členem korespondentem Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung v Darmstadtu.
Vyšlo nové přepracované a rozšířené vydání jeho knihy Goethe in Böhmen (Artemis-Verlag, Zürich); Hollarovy životní osudy zpracoval literárně v povídce Das Elefantenblatt (Langen-Müller Verlag, München).
Přednášky a autorská čtení v New Yorku, Washingtonu a Philadelphii.
Duben – květen: 4. Urzidilova evropská cesta – Kolín n. R., Brusel, Londýn, Vídeň, Ženeva, Chambéry, Curych, Dublin.
V červnu obdržel prostřednictvím Gerharda Trappa poštou Podobiznu Gertrudy Urzidilové (1928) od sochaře Karla Vogela, uschovávanou dosud u prof. J. Matouše v Praze.
Byla mu udělena Velká rakouská státní cena a v Německu Cena města Kolína n. R.
22. dubna mu byla v Německu udělena literární Cena Andrease Gryphia.
Září – listopad: 5. Urzidilova evropská cesta – Švýcarsko, Rakousko, západní Německo, Norsko, Anglie.
V čtvrtletníku newyorské Československé společnosti pro vědy a umění Proměny vyšel v dubnu jeho vzpomínkový text Život s českými malíři.
V roce 1967 se stal čestným členem Československé společnosti pro vědy a umění v New Yorku; od konce čtyřicátých let udržoval přátelské styky s Ferdinandem Peroutkou a Ladislavem Radimským, později také s Jaroslavem Drábkem.
Říjen – listopad: 6. Urzidilova evropská cesta – západní Německo, Rakousko (v říjnu ve Vídni poslední osobní setkání s Janem Zrzavým), Švýcarsko, Řím, Londýn, Madrid.
Vydal vlastní autobiografii Väterliches aus Prag und Handwerkliches aus New York (Artemis-Verlag, Zürich).
Konec září: 7. Urzidilova evropská cesta – Hamburk, Brémy, Kolín n. R. a Vídeň, 31. října Řím.
2. listopadu 1970 Johannes Urzidil v Římě náhle zemřel na mozkovou mrtvici. Péčí římského Rakouského kulturního institutu byl pochován při levé straně chrámu sv. Petra na hřbitově Campo Santo Teutonico.
6. listopadu se paní Gertruda vydala sama na zpáteční cestu do New Yorku.
12. června 1977 zemřela v New Yorku Gertruda Urzidilová (12. října pak v Praze Jan Zrzavý).
Posmrtně byly vydány knihy povídek Die letzte Tombola (Artemis-Verlag, Zürich 1971), Morgen fahr' ich Heim (Langen-Müller Verlag, München 1971) a svazek esejů Bekenntnisse eines Pedanten (Artemis-Verlag, Zürich-München 1972).